Když jsem si během těhotenství prohlížela na internetu různé články o dětech, velice se mi zalíbilo nošení dětí v šátku či baby vaku. A po přečtení pár článků, ve kterých jsem se dozvěděla, že dětem šátek či baby vak nijak nevadí na zádíčka, spíš naopak, neváhala jsem a hned jsem si baby vak zakoupila.
S koupí šátku jsem ještě vyčkávala, až po narození miminka, kdyby se mu náhodou v baby vaku nelíbilo, tak abych nevyhodila zbytečně peníze i za šatek, který bychom neužili.
Ale jak se později ukázalo, mé obavy, že se miminku nebude šátkování líbit, byly naprosto neopodstatněné.
Když se nám 15.3.2007 narodila dcera Michalka s mírou 45 cm a váhou 2 660g, nějak jsem neměla odvahu ten malý růžový uzlíček dát do baby vaku, abych jí nějak neublížila.
Když bylo Mišce asi 5 týdnů a už několikátý den jsme pochodovali po bytě s křičícím uzlíčkem v náručí(chudinku jí trápilo bříško), vzpomněla jsem si právě na baby vak. Vyndala jsem ho ze skříně, položila jsem do něj Mišku, párkrát jsem jí pohoupala a ona spala! Ještě jsem chvilku chodila po bytě, a pak jsem si dokonce mohla sednout, aniž by se Michalak vzbudila. Od té doby jsme brali baby vak téměř všude s sebou.
Když byly Mišce asi 3 měsíce, objednala jsem si šátek. Přišel mi asi zatýden a byla jsem z něj nadšená. Je tedy pravda, že z toho množství úvazů jsem se naučila jen jeden, který vážu dodnes, ale Michalce to naprosto vyhovovalo a vyhovuje. Když chce, může koukat všude kolem, a když je unavená, opře si o mě hlavičku a do chvilky spinká.
Nejvíce jsme si šátek užily v létě, když jsme šli na procházku nebo na kratší dobu ven, nebo třeba na úřad či na poštu, byl šátek nepostradatelný.
