Jak se narodila Miška

Ve 14.týdnu jsme stihli svatbu, ještě jsem neměla ani bříško, nevolnosti už byly také pryč, tak jsme si to nádherně užili. A po svatbě byl jeden den jako druhý... Do školy, když jsem prišla domů, tak jsem se alespoň na dvě tři hoďky natáhla, pak se do noci učit a tak pořád dokola.

Takhle to šlo všechno až do 28.tt, kdy jsem šla opět po měsíci do poradny. Těšila jsem se, že na ultrazvuku uvidím Mišku (už jsme věděli že to bude holčička). Ale po vyšetření se, jindy velice optimistický, pan doktor upřímně dost vyděsit. Řekl mi, že musím okamžitě do nemocnice, jinak porodím. Z čekárny jsem zavolala manželovi, ubrečená jsem mu všchno řekla, za chvilku mě přijel, ještě jsem si doma vzala nějaké věci a jeli jsme hned do nemocnice. Tam si mě samorzřejmě nechali, dostala jsem nějaké prášky, druhý den kapačku a po týdnu mě sanitka převezla do Prahy, že co nevidět porodím. V praze jsem strávila asi 3 týdny na kapačkách a pak mě pustili domů s tím, že mám dodržovat klidový režim.Ten jsem dodržovala opravdu poctivě do 36tt, pak jsem se musela učit a do školy na zkoušky.Ale dopadlo to dobře, miminko jsem donosila do 37+5tt.

A teď už k vlastnímu porodu.. Již několik týdnů před porodem jsem cítila poslíčky, které vždy maximálně do hodiny přestaly. Ve středu večer jsme si udělali s manželem pizzu a sedli si k televizi. Zrovna dávali Na vlastní oči, jak ta sestra někde v Sušici propichovala miminkům fontanely..Brr.. Asi v půl jedenácté jsem si dala sprchu, ještě se mi nechtělo spát, tak jsem žehlila poslední kousky do porodnice a pro mimi. V 23.00 přišla první kontrakce. Nevěnovala jsem tomu moc pozornost, myslela jsem si, že to jsem zase jen poslíčky, ale když ani po hodině nepřestávaly, ale naopak zesilovaly, začala jsem je stopovat. Byly hned po dvou minutách a čím dál tím silnější, ale pořád šli krásně rozdýchávat. Ještě jsem si chtěla na chvilku lehnout, ale kontrakce neodezněli, spíš naopak.. Pořád jsem něco povídala manželovi, který ten den pracovat až do půlnoci, tak toho měl docela dost, říkal mi, že Miška se určitě narodí až o víkendu:-) Asi v půl druhé jsme se dohodli, že už pojedeme. Manžel pořád doufal, že nám řeknou, že to ještě není porod, pojedeme domu a trošku se vyspíme.  Cestou z bytu mi praskla plodová voda a kontrakce začali pořádně nabírat na intenzitě, ale ještě pořád to nebylo tak hrozné. Do porodnice jsme dorazili aiśi ve třičtvrtě na dvě, na příjmu byla moc milá paní doktorka i porodní asistentka. Vyplnění formulářů trvalo asi 15 minut, pak následovalo vyšetření. Dr. konstatovala, že jsem otevřená na 4 prsty.  Do té doby byly kontrakce ještě snesitelné. Pak mě ale připojili na monitor, to už nebylo tak pohodové. Na grafu se ukazovala jedna kontrakce za druhou, udělalo se mi špatně od žaludku a večeře šla do koše. Nějak jsem přežila asi 20 minutový monitor a následovala příprava a pak jsem se přesunula na moc krásný pokojík, kde byla polohovací  postel, křesílka se stolečkem, sprcha a wc, televize. Tak za 10 minut tam za mnou přišel manžel, to už byly kontrakce dost intenzivní, nic na ně nepomáhalo, jen horká sprcha, ale v té jsem taky nemohla být moc dlouho, musela jsem být připojená na monitor, protože při kontrakcích se PA  nezdál tep miminka. Paní doktorka mi píchla vodu, protože se prý vak blan znovu uzavřel.  Nevím, jak dlouho jsem byla na monitoru, ale zdálo se mi to nekonečné. Manžel mi masíroval záda a držel mě za ruku, to mi dodávalo pocit jistoty. Pak mi PA přišla vzít krev a píchla mi oxytocin. Poté jsem konečně mohla jít do sprchy, to byla úleva, pouštěla jsem si horkou vodu na břicho, a celý porod se mi zdál zase snesitelnější.  Za chvilku jsem začala mít pocit, že už musím tlačit, PA mě vyšetřila a řekla, že ještě chvilku to musím vydržet. Bylo půl páté ráno.  Asi za 10-15 minut mě znovu vyšetřila a řekla, že už jdeme rodit. Přišla Dr., napolohovali postel a mohla jsem tlačit. Spoutu maminek na internetu psalo, že když už mohli tlačit, byla to pro ně úleva, no, pro mě to byla asi nejhorší část porodu. V tu chvíli jsem si myslela, že to nemůžu zvládnout, že se celá asi roztrhnu.Ale když už byla konečně venku hlavička , najednou jsem cítila obrovskou úlevu. Zbytek tělíčka vyklouzl snadno. Hned mi položily Mišičku na bříško, to byl nádherný, nepopsatelný pocit. Za chvilku Dr. přestřihla pupeční šnůru a PA vzala Mišku na ošetření, kam s nimi šel i manžel. Mezitím mě Dr. prohlédla, nebylo nutné žádné šití. Asi za 10 minut přišel manžel s Miškou a PA, dala mi Mišku k sobě a nechala tam nás  tři osamotě. Michalka se narodila 15.3.2007 v 4.55hod s mírou45cm a váhou 2 660g. Chvilku jsme si užívali toho malého zázraku, pak přišla dětská sestra, zkusila, jestli se Michalka nepřisaje, ale té se moc nechtělo. Sestřička odnesla malou na šestinedělí, kam mě asi za hodinu a půl také odvezli. Mezitím jsme rozeslali  smsky  o narození naší berušky.

Celý porod byl pro mě nezapomenutelný zážitek. Neříkám, že to nebolelo, bolelo to až moc, ale ten krásný pocit štěstí to všechno převážil. Určitě na tom má velkou zásluhu personál příbramské porodnice, všichni byli moc hodní, byla jsem tam na 100% spokojená.  Byla jsem moc ráda, že manžel byl u porodu se mnou, byl mi v té chvíli velkou oporou  a myslím, že také hlavně díky němu mám na porod jen krásné vzpomínky.